Darren Aronofsky se
narodil 12. února 1969 v New Yorském Brooklynu. Po střední škole se Darren vydal na Harvardskou univerzitu, kde studoval animaci a hraný film. Jako závěrečnou práci natočil film Supermarket Sweep s hercem Seanem Gulletteem, který se brzy objevil jako Max Cohen ve filmu Pí právě od Aronofského. Pí (1998) bylo prvním filmem, kterým Darren prorazil a stal se uznávaným režisérem. V roce 2000 následoval Requiem za sen a v roce 2006 Fontána. Všechny tyto tři filmy jednoznačně "tlačily" do popředí Aronovského režisérský rukopis, který ho postavil do role novátorského režiséra. V roce 2008 vypustil do světa nový film Wrestler. (U nás bohužel až v létě 2009)
Wrestler měl podle mého názoru vylíčit Aronofského jako všestranného režiséra, který není omezen pouze jedním režisérským či žánrovým stylem. Wrestler je tak intimní zpovědí stárnoucího wrestlera,
který nechce jít do důchodu. V hlavní roli se představil Mickey Rourke, na kterém režisér trval i přes námitky a protesty studia.
Životní příběh Randyho "The Ram" Robinsona nabízí pohled na stárnoucího bojovníka, který se nehodlá smířit s koncem své kariér
Darren Afonogfsky líčí celý film velmi sugestivně - kamera je místy až dokumentární, sleduje hl. hrdinu nalepená na jeho zádech z pohledu třetí osoby Mizanscéna je dokonalá. Působí velmi špinavě a lacině. Hudba je ukotvone v 80. letech a perfektně vystihuje hlavního hrdinu. Velikým plusem, alespoň pro mě, je, že od ostatních sportovních dramat (Pzn. Já osobně bych tento film jako sportovní drama neoznačil) tento film zobrazovaný sport nijak dogmaticky neuctívá. Ba naopak...vnáší do něj velmi mnoho nelichotivých obrazů a špatného světla. Je ale velmi důležité, že ho nijak nemoralizuje ani neodsuzuje. Jde tu především o člověka. O člověka, který stárne a neumí se stím vyrovnat.
Darren Aronofsky natočil film plný klišé outsiderských sportovních filmů. Románek se striptérkou, kontakt se "zapomenutou" rodinou, problémy s prací v obchodním domě, snaha o návrat....to všechno už jsem viděl několikrát. Wrestler je rozhodně předvídatelným filmem. Na druhou stranu dokázal Aronofsky skrze všechna klišé dostat do popředí diváckého zájmu životní příběh, který je navíc podaný v tak autentické podobě, že ony neustále opakována témata přejdete bez povšimnutí a bez reptání "To už jsem viděl aspoň po stý". Mám li tento film ohodnotit procentuálně....dávám 90%.

Zajímavosti:
-urt22-